V šedesátých a sedmdesátých letech byla velmi rozšířená kratochvíle našich rodičů autoturistika.

Cestoval kdo mohl, ať už ti šťastlivější do zahraničí, nebo všichni ostatní po vlastech českých, nebo do komunisticky smýšlejících zemi. S tímto trendem souvisel problém s přepravou zavazadel. Jelikož tehdejší trh příliš neoplýval velkými vozy kombi a ne každý měl k dispozici 1203ku, vyvstal problém, kterak naložit tu svoji škodovku optimálně tak, aby se pobrala veškerou bagáž, nebo např. turistické vybavení, apod. Ideální řešení nabízely různé přípojné vozíky. Většinou se jednalo o jednoosé, dvoukolové vozíky (výjimku tvoří jednokolový PAv 100, vyráběný Kovozávodem Semily)s ne příliš vysokou nosností, zato však roztodivných tvarů a konstrukcí. To co se nepodařilo naložit do škodovky se s přehledem vešlo do vozíku. A tak začala éra vozíčkaření.

Existovalo poměrné dost výrobců, kteří své vozíky nabízeli k prodeji, prostřednictvím většinou motoristických časopisů. Jelikož se mi podařilo shromáždit několik čísel především Světa motorů, pokusil jsem se o jakýsi průřez, z části vystihující tehdejší situaci. Z mého hlediska se mi jeví především vozíky na bázi zadní části Škody MB mimořádně přitažlivé (ať už jde o tovární, nebo domácí výrobu). Přeci jenom ne každý má na svém vozíku i nárazník.